Winton

Nicholas Winton byl v roce 1938 mladý, ani ne třicetiletý úspěšný muž pracující ve finančnictví a žijící život adekvátní svému věku. V prosinci téhož roku se Nicholas chystal na dovolenou do Švýcarských Alp, ale jeho přítel Martin Blake, člen Britského výboru pro uprchlíky z Československa, ho požádal, aby se místo lyžování přijel podívat do Prahy.

Návštěva uprchlického tábora, kde byli lidé z obsazeného pohraničí, ho doslova šokovala. Uvědomil si, že uprchlíci, většinou židovského původu, jsou v přímém ohrožení života a rozhodl se konat. Protože německé úřady odmítaly pustit celé rodiny, založil dětskou sekci Britského výboru s cílem zachránit alespoň děti. Za pomoci své matky a několika spolupracovníků shromažďoval potřebné dokumenty od rodičů, kteří měli zájem poslat své dítě do Anglie, a vyřizoval u německých okupačních úřadů povolení k vycestování. To vše pod neustálým dohledem gestapa.

První Kindertransport (dětský transport) z Prahy byl vypraven 14. března 1939 s pouhými dvaceti dětmi. Poslední úspěšný dětský transport byl vypraven 2. srpna 1939 a celkový počet zachráněných dětí tak dosáhl čísla 669. Úplně poslední vlak s 250 dětmi byl vypraven 1. září 1939, ale byl zastaven a poslán zpět, protože ve stejný den vypukla druhá světová válka.

Na světě dnes žijí desítky tisíc lidí, kteří za svůj život vděčí Nicholasi Wintonovi. Nicholas Winton svůj čin nepovažoval za nic výjimečného a nikdy o něm sám nemluvil. Jen náhoda v roce 1988 způsobila, že se o transportech ohrožených dětí z Prahy do Londýna dozvěděla jeho žena Greta. Náhodou našla seznamy dětí a příslušné dokumenty na půdě v domě, kde Wintonovi bydleli. Předala vše historičce Elizabeth Maxwellové a díky ní se o tom dozvěděl celý svět.

Muzikál na motivy neuvěřitelného příběhu lidskosti, odvahy, skromnosti i lásky z pera Daniela Kyzlinka a Luďka Kašparovského, který vznikl přímo pro soubor MdB, uvádíme ve světové premiéře. Na podobě muzikálu Winton má značný podíl také inscenační úprava režiséra Petra Gazdíka.