Tak trochu básník

Pracovně jej nazval Příběh vlastníků, kteří se sami vyvlastnili, jenž měl zmapovat americké dějiny od Deklarace nezávislosti až po hospodářskou krizi 30. let minulého století. Z velkého plánu O’Neill dokončil jen jedinou hru: zato strhující. Byla jí hořká komedie o jeho hlavním životním tématu: dvojznačné roli lži a iluze v lidském životě, kterou nazval Tak trochu básník. Na jeviště se dostala až několik let po jeho smrti, ale dnes ji počítáme k vrcholům jeho rozsáhlého díla.

Hlavní postavou tohoto sugestivního dramatu, které se odehrává nedaleko Bostonu v roce 1828, je irský imigrant Cornelius Melody, hrdý a temperamentní majitel zchátralého hostince. Cornelius, přezdívaný Con, uprchl do Ameriky z Irska, když vinou skandálu přišel o svůj společenský status. I v Americe se topí v dluzích, ale přesto se pevně drží své vznešené identity statkáře a válečného hrdiny. Svou ženu a dceru neustále napomíná za jakékoli prozrazení jejich skromných irských kořenů. Příběh nabírá obrátky, když se dcera Sára zamiluje do bohatého amerického hosta v jejich hostinci. Corneliova touha udržet si za každou cenu iluzi svého vysokého postavení vede přes množství originálních peripetií k výbušnému tragikomickému vyústění.

Básnivá, zábavná i tragická hra se vrací na česká jeviště poprvé od roku 1972. S ní se po kratší přestávce navrátila do MdB i vynikající režisérka Hana Burešová, která se na uvádění pozapomenutých klenotů světové dramatiky vytrvale specializuje.